Většina poruch teras nezačíná u dlažby ani u prken. Začíná u vody, která po dešti zůstane stát, nateče pod povrch a v zimě zmrzne. Materiál, který vybíráte podle vzhledu, je přitom až poslední vrstva. O tom, jak dlouho terasa vydrží, rozhoduje hlavně to, co je pod ním a kam se voda dostane.
Spád: kolik a kterým směrem
Terasa nikdy nesmí být úplně vodorovná. Potřebuje mírný spád, aby voda odtekla sama. Obvykle se uvádí 1,5 až 2 %, tedy 1,5 až 2 cm výškového rozdílu na každý metr délky. U terasy hluboké 4 metry je to 6 až 8 cm mezi stranou u domu a vnější hranou.
Spád musí jít od domu. Zní to samozřejmě, ale chyby se tady dělají překvapivě často, hlavně když se terasa staví na staré betonové desce, která sama sedla směrem k domu. Voda pak teče ke zdi, k prahu dveří a do základů.
Pozor na příliš velký spád. Nad 3 % už je sklon znát pod nohama a nábytek se kymácí. Mezi 1,5 a 2 % ho skoro nevnímáte a voda přitom odteče spolehlivě.
Kde se spád dělá
Častá chyba je myslet si, že spád stačí udělat v dlažbě nebo v lepidle. Spád se musí dělat v podkladu, tedy v betonové desce nebo ve spádové vrstvě nad ní. Teprve na ni přijde hydroizolace a nakonec povrch.
Důvod je jednoduchý: voda, která projde spárami nebo mezi prkny, teče po hydroizolaci. Pokud je hydroizolace rovná a spád je jen v dlažbě nad ní, voda pod dlažbou zůstane stát. Tam pak dělá škody, které nejsou vidět, dokud dlažba nezačne praskat.
U teras na terčích je to jednodušší. Terče mají nastavitelnou výšku a hlavu, která vyrovná sklon, takže dlažba nahoře může být vodorovná a spád zůstane pod ní na hydroizolaci. Voda proteče spárami a odteče po podkladu pryč.
Hydroizolace: proč nestačí beton
Beton není vodotěsný. Nasaje vodu, v zimě v něm zmrzne a postupně se rozpadá. Pokud je pod terasou obytný prostor, například garáž nebo sklep, voda časem proteče až do stropu.
Proto se mezi podklad a nášlapnou vrstvu dává hydroizolace. Podle konstrukce to bývá:
- Stěrková hydroizolace — nanáší se jako hustá barva ve dvou vrstvách, s výztužnou páskou v rozích a u prahu. Používá se pod lepenou dlažbu.
- Fóliová nebo pásová hydroizolace — u teras nad obytnými prostory a na střechách. Dlažba na terčích nebo rošt se pak kladou na ni.
Hydroizolace musí být vytažená i na stěnu domu. Obecně se doporučuje přibližně 15 cm nad úroveň hotové podlahy terasy, aby voda odstříknutá z dlažby nebo nahromaděný sníh nezatékaly do zdi.
Práh terasových dveří: nejčastější slabé místo
U dveří na terasu se střetávají dva požadavky. Hydroizolace chce mít 15 cm nad terasou, majitel chce bezbariérový přechod z obýváku ven. Obojí najednou bez dalšího opatření nejde.
Řešením je odvodňovací žlab přímo před prahem. Žlab s mřížkou zachytí vodu dřív, než doteče ke dveřím, a odvede ji do kanalizace nebo do vsaku. Díky tomu se dá výška prahu snížit na několik centimetrů. Žlab musí mít kam odtékat a musí být čistý. Ucpaný listím je k ničemu.
Pokud žlab nemáte a dlažba je těsně u prahu ve stejné výšce, je velká šance, že při silnějším dešti nebo tání sněhu voda nateče pod dveře. Zatékání se pak projevuje vlhkou podlahou u dveří nebo odlupující se omítkou v interiéru.
Kontaktní, nebo drenážní systém
U lepené dlažby jsou dvě cesty. Při kontaktním způsobu se dlažba lepí přímo na hydroizolaci lepidlem a spáry se vyplní spárovačkou. Voda by měla odtéct po povrchu. Problém je, že spáry nejsou nikdy úplně vodotěsné. Malé množství vody se pod dlažbu dostane a nemá kudy ven. Po letech se to projeví bílými výkvěty ve spárách a uvolněnými dlaždicemi.
Při drenážním způsobu se pod dlažbu dá vrstva, která vodu odvede. Například drenážní malta s otevřenou strukturou nebo drenážní rohož. Voda, která projde spárou, odteče po hydroizolaci k okraji terasy, kde se zachytí v ukončovacím profilu nebo ve žlabu.
Drenážní systém je dražší, ale u teras, kde se počítá s mrazem a dlouhou životností, se vyplatí. Ještě lepší z pohledu vody je dlažba na terčích, kde je pod povrchem volný prostor a voda tam nemá šanci stát.
Okraje terasy
Voda, která odteče po hydroizolaci, musí z terasy taky někam ven. Na okraji se proto osazuje ukončovací profil s okapnicí, který vodu odkápne mimo fasádu a mimo konstrukci terasy. Bez něj voda stéká po čele desky, dělá mapy na omítce a v zimě odlupuje beton.
U teras na terénu je dobré pod okrajem mít štěrkový pás, do kterého voda vsákne. Pokud terasa končí trávníkem, bude tráva u okraje vždy podmáčená.
Jak poznat, že je s odvodněním problém
- Po dešti zůstávají na terase kaluže ještě druhý den.
- Ve spárách dlažby se objevují bílé výkvěty.
- Dlaždice zní při poklepu dutě nebo se kývou.
- Na fasádě pod terasou nebo vedle dveří je vlhký pruh.
- U dřevěné terasy tmavnou a hnijí prkna nebo rošt jen v jedné části.
Pokud něco z toho poznáváte, nejde o kosmetiku. Výměna dlažby bez opravy spádu a hydroizolace pod ní problém nevyřeší, za pár let se vrátí. U rekonstrukce stojí za to sundat povrch, zkontrolovat podklad a terasu postavit znovu správně.
Pokud terasu teprve plánujete, a uvažujete o pergole nebo o zasklení, je potřeba počítat i s tím, kam bude odtékat voda ze střechy pergoly. Svody se mají napojit do kanalizace nebo do vsaku, ne nechat vytékat na dlažbu. Je to detail, který se na začátku vyřeší za pár stovek a později jen se sekáním.